Český Krumlov je známý především díky svým památkám. Jeho ojedinělá středověká zástavba patří od roku 1992 na Seznam světového kulturího dědictví UNESCO. Český Krumlov však není kulturním městem jen díky movitému kulturnímu dědictví, je zkrátka kulturním městem se vším všudy včetně muzeí, galerií, špičkových kulturních akcí atd.
V posledních letech se toho ale hodně namluvilo i o Otáčivém hledišti, což vlastě s památkovou péčí úzce souvisí. Otáčivé hlediště je totiž umístěno právě ve vyjímečných zahradách zámku, kde dle památkářů nejen z UNESCO narušuje barokní osu v blízkosti letohrádku Belárie. Z posledních jednání vzešlo najevo, že hlediště bude moci v zahradách zůstat, nicméně za podmínky, že dojde k jeho přemístění či bude demontovatelné, zasouvací.
Divadlo má v Českém Krumlově velkou tradici v podobě jezuitského či dvorského divadla. Velkým fenoménem byl však až Jihočeský divadelní festival, jehož první ročník se uskutečnil v roce 1947. A právě v zámecké zahradě před letohrádkem Belárií se hrály Zpívající Benátky a Večer Tříkrálový. Duchovními otci prvního otáčivého hlediště pak byli režisér Otto Haas a výtvarník Joan Brehms. První hra na otáčivém hledišti Ztracená tvář byla uvedena v roce 1958. Toto hlediště uvezlo sotva 60 lidí, nicméně už o rok později bylo vybudováno hlediště pro 400 lidí, kterým byla představena Jiráskova Lucerna. Obě tyto točny byly poháněny lidskou silou. Již v roce 1960 však bylo hlediště rozšířeno pro 550 lidí, bylo ukotveno do země a poháněno elektromotorem.
Současná podoba točny byla uvedena do provozu v roce 1994 s kapacitou 644 diváků. Má oboustranně plynulý provoz a dovoluje tak divákům užívat si děj představení kolem celé kontrukce. Bylo by přece škoda o takový skvost přijít. Věřme, že jak naši političtí zástupci, tak představitelé UNESCO najdou řešení schůdné pro obě strany a divadlo na otáčivém hledišti si budou moci v těchto krásných zahradách vychutnávat i další generace