V případě soukromých podnikatelů u nás dodnes existuje vžitá představa, že se tito mají dobře. Že si dělají ve své firmě cokoliv, co se jim jenom zlíbí, pak si řeknou o peníze, které za svoji odvedenou práci chtějí, od zákazníků dostanou adekvátně zaplaceno a z takto získaných peněz si mohou slušně žít, protože jim z nich zaměstnavatel nic nesebere.
Ovšem jakkoliv by tomu tak mělo být a často tomu tak i je, existují i případy, kdy je skutečnost výrazně odlišná. Někdy se ani ti nejsnaživější soukromníci dostatku peněz nedočkají. A pak je jim zle. Protože peníze potřebují, aby mohlo jejich podnikání pokračovat, další peníze potřebují i na svou obživu, je třeba platit i povinné odvody i mzdy eventuálních zaměstnanců a podobně. A na to všechno se prostě musí finanční prostředky sehnat.
A když se na to vše nevydělá? Kde peníze brát, když je jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná? Takovým podnikatelům pak nepomůže na rozdíl od státních zaměstnanců státní rozpočet, těm nedaruje žádné peníze ani nějaký mecenáš. A jediným řešením je v podobném případě snad jedině půjčka. A i ta vlastně nepomůže vždycky, tu dostanou jenom ti z podnikatelů, kteří jsou bonitní. Tedy kteří mají žádoucí kvality a dokážou přesvědčit o tom, že zvládnou požadovanou půjčku splatit.
A když se podnikatelům nedaří kvůli jejich příjmům či registrům dlužníků v bance? Pak by tito neměli váhat a měli by své štěstí zkusit i u nebankovní společnosti. Protože u té často umírá jejich naděje jako poslední. Třeba když se vsadí na hypotéky bez registru.
Vzít si nebankovní hypotéku totiž vlastně znamená jenom zaručit se za ni nemovitostí a mít schopnost splácet. A tak málo požadavků na žádající podnikatele nikde jinde nekladou. A tak se právě tady nejsnáze uspěje. A podnikatel tedy právě tady nejspíše získá peníze pro své podnikání, které v dané chvíli třeba i vysloveně zoufale potřebuje.
